Hluboký Stabilizační Systém páteře (HSSp)
Hluboký stabilizační systém páteře je tvořen svaly uloženými v hloubce trupu, proto je nazýváme hluboké anebo jinými slovy svaly lokální. Jedná se o: bránici (hlavní dýchací sval), svaly pánevního dna, krátké hluboké zádové svaly (mezi příčnými výběžky) včetně multifidu a příčný břišní sval neboli transversus abdominis = TA.
Ty ohraničují břišní dutinu – shora bránicí, zespodu pánevním dnem, zezadu zádovými svaly a zboku a zepředu příčným břišním svalem.
Příčný břišní sval a Multifidus zajišťují optimální stabilitu bederní páteře vždy mezi dvěma sousedícími obratli jak během pohybů celého těla, tak při udržování jednotlivých pozic.
Další důležitá součást stability páteře je zajišťována dynamickou interakcí, tj. vzájemnou neustálou spoluprací bránice, TA, lumbodorzální fascie a pánevního dna. Jejich rovnováha mění nitrobřišní tlak a tím i aktuální pevnost páteře. Dále ovlivňuje stereotyp dýchání, schopnost pohybu a kontinenci neboli schopnost udržet moč a stolici. Nitrobřišní tlak pomáhá vytvářet právě TA napínáním lumbodorzálni fascie.
Hluboké zádové svaly jsou přes lumbodorzální fascii propojené s vnitřním a zevním šikmým svalem břišním, na které na žebrech navazuje m.serratus anterior (sval jdoucí na vnitřní plochu lopatky, kterou stabilizuje).
Hluboké svaly zajišťují stabilizační funkci, svaly povrchové mají funkci spíše pohybovou, tj. vytváří pohyb.
Povrchové neboli globální svaly zahrnují: m.rectus abdominis, zevní šikmý břišní sval, hrudní část iliokostálního svalu a longissimu a přední vlákna širokého zádového svalu.
Stabilita trupu je tedy vytvářena koaktivací neboli současnou spoluprací globálních a lokálních svalů. Tím jsou jednotlivé pozice a pohyby těla prováděny nejekonomičtěji, tj. s nejmenším výdejem úsilí a energie.
Optimální stabilita = zapojení správných svalů v optimální míře a v optimální čas
Cvičení pro stabilitu trupu se nazývají „stabilizační“ anebo „core“. Cílem stabilizačního cvičení je podpora nervosvalové kontroly, rozvoj síly a odolnosti těchto svalů, ústředních pro dynamickou stabilitu páteře a trupu. Cvičení na nestabilních plochách zvyšuje svalovou činnost zejména povrchových trupových svalů, obzvláště zevních šikmých břišních svalů (Imai, Kaneoka, Itubo et al: Trunk Muscle Activity During Lumbar Stabilization Exercises on Both Stable and Unstable Surface, 2010, JOSPT).
Professor Paul W. Hodges, PhD MedDr (Neurosci), BPhty (Hons)
Od 90. let 20. století provedl značné množství studií na funkci hlubokého příčného svalu břišního tj. musculus transversus abdominis, profesor Fyzioterapie a Neurověd na Australské univerzitě Queensland Paul W. Hodges z Austrálie. Objevil, že jedinci s bolestmi zad mají tendenci používat tento sval jinak, než ti, kteří bolestí zad netrpí.
Je-li přítomna chronická bolest zad, tj. bolest zad trvající déle než 3 měsíce, může být zhoršena rovnováha ve stabilizačním systému a tím může docházet k ovlivnění dýchání, schopnosti kontinence a kontroly držení těla.
Zádrž dechu zvyšuje nitrobřišní tlak, tím narůstají nároky na pánevní dno, aby udrželo stažené svěrače a nepovolilo.
Prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D.
V České republice se stabilizačnímu systému věnuje zejména Prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D., který si vyvinul svou metodiku na Hluboký stabilizační systém páteře dříve vyučovanou na kurzu Vývojová kineziologie v manuální medicíně. Tuto metodiku postupně rozvinul na současný koncept diagnostiky a terapie s názvem Dynamická Neuromuskulární Stabilizace, neboli DNS.