Dechové cvičení

Účelem dechového cvičení je zautomatizovat si správný dechový stereotyp a tím předcházet vzniku a rozvoji přetěžování pohybového aparátu – např. bolesti a ztuhlosti šíje, bolesti zad, stresové inkontinenci.

Při optimálním dechovém stereotypu spolupracuje s bránicí břišní stěna a pánevní dno a tím dochází k přirozené masáži vnitřních orgánů.

Každou polohu i pohyb našeho těla doprovází dýchání. Bez dechu není život. Přirozené je nadechovat se i vydechovat nosem, neboť nosní sliznice při nádechu vzduch ohřívá a čistí.

Rozlišujeme dýchání břišní, brániční (resp. dolní hrudní) a podklíčkové (horní hrudní).

Ve vzpřímené poloze (sed, stoj, chůze), tj. tam, kde působí gravitace, dýcháme v optimálním případě bránicí, která má v daný okamžik vodorovné postavení a při dýchání se nezvedá. Ramenní pletenec je zároveň uvolněný, klíční kosti a horní žebra se nezvedají, pouze se lehce otáčí okolo frontální osy a trup i s hrudníkem se rozšiřuje od pasu nahoru. = A-typ dýchání dle Gaymanse

V poloze vleže anebo na „všech čtyřech“, kde je vyloučeno působení gravitace a není tak potřebné držet tělo vzpřímeně, převládá břišní  dýchání. Břišní svaly jsou uvolněné a břišní stěna se během nádechu vydouvá a hrudník se nerozšiřuje. = B-typ dýchání dle Gaymanse

Dochází-li při dýchání ke zvedání hrudníku, jedná se o horní typ dýchání, který je poruchou dechového stereotypu. Způsobuje např. přetěžování krční oblasti (trapézových svalů) a chybí přední stabilita bederní páteře. Bránice se při tomto typu dýchání zvedá, má šikmé postavení vůči zemi a tak se špatně zapojuje do dechového automatismu.